GRANT
journal
ISSN 1805-062X, 1805-0638 (online), ETTN 072-11-00002-09-4
EUROPEAN GRANT PROJECTS | RESULTS | RESEARCH & DEVELOPMENT | SCIENCE
3.
VYBAVENÍ SNOEZELENU
Vybavení snoezelenu, by
ť základní, mělo by poskytovat možnost
vytvořit multismyslovou nabídku, široké a regulovatelné spektrum
smyslových podnětů, přinášející nové zkušenosti, poznání, radost
a relaxaci (Filatová, 2014; Fowler, 2008).
Na trhu je nepřeberné množství pomůcek speciálně vytvořených do
multismyslového prostředí. Tyto pomůcky pomáhají rozvoji
představivosti, usnadňují vnímání a také osvojování nových
zkušeností a informací. Při volbě pomůcek dbáme nejen na cíl a
téma pobytu,
ale také eliminujeme riziko přesycení klienta a aktivně
bráníme překročení bodu zlomu (Filatová, Janků, 2010). Za základní
vybavení snoezelenu je považována vodní postel, dostatek
relaxačních zón zajištěných sedacími vaky, polštářky, houpací sítí
apod. Dál
e můžeme zmínit trampolínu, vodní válec, optická vlákna,
zrcadla, lávové lampy, deky. Zapomenout bychom při vytváření
multismyslového prostředí neměli na projektor, kvalitní
audiotechniku a jednoduché nástroje (sadu Orfeova instrumentáře,
případě kompletní muzikoterapeutickou sadu). Čichové stimuly
zajišťujeme prostřednictvím aromalamp, difuzérů, svíček a vonných
esencí, koření a olejů. Somatickou a hmatovou stimulaci poskytnou
nejrůznější masážní předměty, žínky, ponožky, kartáčky, hmatové
váčky, taktilně-haptické stěny apod. Využití jednotlivých pomůcek
není striktní a řídí se potřebami klientů a fantazií a kreativitou všech
účastníků pobytu ve snoezelenu (Müller, 2014; Fajmanová,
Chovancová, 2008; Opatřilová, 2005).
Verheul a Mertens (in Janků, 2010, s. 141) popsali základní
prostředí snoezelenu, které můžeme operativně a flexibilně měnit
podle aktuální situace, klientů, cíle a tématu pobytu. Měli bychom
dodržet základní pravidla, kdy místnost:
„musí mít odpovídající teplotu (22–24 ºC);
musí být dobře větratelná a příjemně voňavá;
musí být správně osvětlená;
musí být vybavena pohodlnými sedačkami, lehátky, polštáři,
pohodlnými dekami;
musí mít dostatek místa pro ty, kteří se chtějí stranit okolí a
vytvořit si osobní prostor samostatně;
musí mít dostatek hudební techniky a zvukového materiálu
(s
možností přiměřeného ovládání hudby).“
V praxi se můžeme setkat se snoezeleny rozličných podob, rozlohy
a
vybavenosti. Jako základní bývá doporučována rozloha 25 m². Do
takto prostorné místnosti jsme schopni instalovat základní vybavení
a pracovat zde se skupinou pěti klientů, aniž by prostor působil
stísněně. Abychom dosáhli kvalitního prožitku, je důležité izolovat
snoezelen od vnějších rušivých vlivů. Při plánování tohoto
multismslového prostředí tedy pečlivě rozmýšlíme umístění v rámci
budovy. Optimálně bychom se měli vyhnout blízkosti výtahu,
jídelny a kuchyně a také frekventované chodby a rušné ulice.
Důležitá je také možnost variabilní obměny, abychom vždy vytvořili
prostředí bezpečné pro konkrétního klienta. Cíleně tak schováme
pomůcky a vybavení, které by v klientovi vyvolávalo úzkost a
nelibé pocity. Zajišťujeme také dobrou větratelnost místnosti (jako
vhodnější se nám jeví zachování oken, která lze snadno zatemnit,
namísto klimatizace) a schopnost údržby (využíváme omyvatelnou
podlahovou krytinu nebo koberec s nízkým vlasem). Při výběru
vybavení a pomůcek dbáme na bezpečnost. Z tohoto pohledu se jeví
j
ako výhodné pořízení některých pomůcek od autorizovaného
výrobce. Máme na mysli zejména vodní postel, vodní válce či
optická vlákna. Doporučováno je také zabudování telefonu,
abychom v
případě potřeby měli možnost rychle přivolat pomoc
(Müller, 2014; Fajmanová, Chovancová, 2008; Filatová, 2014;
Janků, 2010).
Nezanedbatelným aspektem je také barevné ladění, které ovlivňuje
celkovou atmosféru místnosti, dotváří jej a má významný vliv na
naladění klienta. Výhodné je z tohoto pohledu neutrální základní
ladění prostoru, abychom právě detaily a zvoleným osvětlením
mohli barevné ladění operativně měnit v závislosti na klientovi, cíli,
tématu. V praxi se také můžeme setkat s několika typy
multismyslových prostředí, které již základním uspořádáním i
barevným laděním predikují vhodnost daného typu pro určitou
skupinu klientů (Filatová, 2014). Ponechalová (2009) řadí mezi
základní typy snoezelen místností bílou, tmavou a měkkou (hravou).
Pagliano (in Janků 2010) pak v rámci širšího zaměření vymezuje
dvanáct druhů multismyslových prostředí: bílý pokoj (nejběžnější, s
velkým potenciálem pro variabilní obměnu), šedý pokoj (vhodný k
utlumení přemíry stimulů, vhodný pro klienty s poruchami
pozornosti; skýtá prostor pro snížení hyperaktivity a nácvik cílené
pozornosti), tmav
ý pokoj (s tmavými stěnami, stropem i podlahou;
slouží převážně k vizuální stimulaci), zvukový pokoj (zvukotěsný,
obložený dřevem a vybavený hudebními nástroji a vibračními
pomůckami; slouží převážně k auditivní stimulaci), interaktivní
pokoj (poskytuje do
statek příležitostí k ovlivnění dění kolem sebe
pomocí interaktivních spínačů; podporuje rozvoj kognitivních
schopností a
kreativity), měkký hravý pokoj (vypolstrovaný,
eliminující riziko úrazu, vybaven polštáři a měkkými pomůckami;
rozvíjí hru a kreativit
u), proměnlivý pokoj (velká variabilnost, která
umožňuje neustálou stimulaci klienta), vodní prostředí (využívá
bazénu; vhodné pro rozvoj propriorecepce, pohybu, uvědomění si
vlastního těla), přenosné prostředí (využívá se u klientů upoutaných
na lůžko, kdy s mobilním snoezelenem přijdeme přímo za klientem),
virtuální prostředí (multismyslové prostředí je vytvořeno díky
počítačové technice; jeho využití není prozatím podrobně
probádané), inkluzivní prostředí (běžné prostředí zahrady, hřiště,
které je obohaceno o
vybrané pomůcky), sociální prostředí (vhodné
pro rodiče a děti s postižením, vytváří podmínky pro komunikaci,
sebepoznání a projev emocí).
4.
MOŽNOST VYUŽITÍ PROSTŘEDÍ SNOEZELEN
Jak již bylo zmíněno, koncept snoezelenu vznikl původně s cílem
relaxac
e a uvolnění klientů a vytvoření vhodné příležitosti ke
komunikaci. V průběhu let se v rámci rozvoje konceptu možnosti
jeho využití rozšířili a v dnešních dnech můžeme hovořit o třech
možnostech nebo směrech využití multismyslového prostředí. Jeho
volba pak odvisí od klientely, stanoveného cíle a kompetencí
a
kvalifikace průvodce (Filatová, Janků, 2010; Ponechalová, 2009).
Původní záměr využít snoezelen pro uvolnění a relaxaci přetrval
a
dodnes je nabízen jako prostor pro volnočasovou aktivitu. V tomto
duchu je využíván nejen klientelou s těžkým kombinovaným
postižením, ale de facto všemi, včetně rodin intaktních, které hledají
vhodný prostor pro relaxaci a odpočinek. Důraz je kladen na
vo
lnost, dostatek prostoru a času. Průvodce v tomto případě pouze
seznamuje s prostředím a možnostmi snoezelenu, ale dále do
průběhu pobytu nezasahuje. Cílem je zklidnění, vytvoření příjemné
atmosféry a
prožití libých pocitů (Filatová, Janků 2010; Opatřilová,
2005; Ponechalová, 2009). Další možností je využít prostředí
snoezelenu jako podpůrné edukační metody. Tuto možnost můžeme
zaznamenat v řadě speciálních škol, ale i pobytových sociálních
služeb. Svůj význam by měla jistě i v běžných školách, zejména se
v
zrůstajícím inkluzivním trendem. Cíleně připravené multismyslové
prostředí podporuje budování vztahů mezi žáky vzájemně a mezi
žáky a
pedagogem. Filatová, Janků (2010) vidí jako reálné cíle
využití snoezelenu v edukačním duchu zejména v rozvoji
komunikace, motoriky, vnímání, regulaci chování a rozvoj
seberealizace. Žáci mají jedinečnou možnost k bezpečnému
projevení s velkou mírou pochopení a přijetí od okolí. Při
pravidelných pobytech ve snoezelenu dochází také k uvolnění a
snížení napětí. Prostřednictvím snoezelenu se s žáky můžeme
Vol. 9, Issue 1
89