GRANT
journal
ISSN 1805-062X, 1805-0638 (online), ETTN 072-11-00002-09-4
EUROPEAN GRANT PROJECTS | RESULTS | RESEARCH & DEVELOPMENT | SCIENCE
Mezoekonomika
Čestmír Jarý
1
1
Západočeská univerzita; Univerzitní 22 Plzeň; jary@kem.zcu.cz
Grant: SGS-2018-042
Název grantu: Aplikace kvantitativních metod v ekonomii
Obor
ové zaměření: AH - Ekonomie
© GRANT Journal, MAGNANIMITAS Assn.
Abstrakt
Ekonomický vývoj od průmyslové revoluce vytvořil
prostředí mikro a makro sféry. Globalizace ale doplnila tuto
strukturu ještě o mezoekonomiku. Současnost ukazuje, že národní
ekonomika je závislá na několika málo velkých firem, které
vytvářejí rozhodující část hrubého národního produktu. To však
vede k posilování jejich síly na trhu, kterou však mohou
přetransformovat i do politického vlivu. Většinou se jedná o
nadnárodní společnosti, ale existují i výjimky v podobě čistě
národních firem. Příkladem je např. Agrofert. Stať si klade za cíl
charakterizovat tuto strukturu a ilustrovat daný problém na české
ekonomice.
Klíčová slova mezoekonomika, mikrosféra, makrosféra,
transnacionální monopoly, ekonomická struktura
1.
ÚVOD
Již od období průmyslové revoluce na přelomu 18. a 19. století se
potupně vyvíjí struktura jednotlivých ekonomik z pohledu velikosti
firem. Od relativně homogenní struktury, kdy velikost většiny
podniků byla relativně stejná, tak v období technicko – vědecké
revoluce dochází k zásadní diverzifikaci na velké v postavení
monopolů a drobné podřizující subjekty. Tento trend zesílil
v
současném období globalizace. Na jednu stranu vytvoření
relativně jednotného světového trhu prohloubilo konkurenční
prostředí tím, že dochází ke střetu firem z různých regionů. Na
druhou stranu toto prostředí umožňuje posilování ekonomické síly
velkých firem. V
jednotlivých národních ekonomikách se vytváří
specifická relativně málopočetná skupina velkých firem, která má
zásadní vliv na makroekonomiku. Tu pak nazveme
mezoekonomikou. Stať si klade za cíl popsat tento pohled a
ilustrovat na příkladu české ekonomiky.
2.
ZÁKLADNÍ POHLEDY NA STRUKTURU
EKONOMIKY
2.1
Tradiční pohled
Obecná ekonomická teorie již z dob Adama Smitha rozlišovala
přístup mikroekonomický a makroekonomický. Jedním z vrcholů
mikroekonomického pohledu se považuje přístup britského
ekonoma Alfreda Marshalla (Marshall, 1997) se svým dílem
Principles of Economics
. Zaměřuje se na chování jednotlivců, firem
a států na trhu a vysvětluje základy nabídky, poptávky, mezního
užitku či nákladů na výrobu. Makroekonomie se naopak zabývá
zkoumáním ekonomického systému jako celku. Popisuje, jakými
mechanismy jsou tvořeny veličiny jako hrubý domácí produkt,
agregátní nabídka, agregátní poptávka, inflace, nezaměstnanost,
úroková míra nebo měnový kurz. Hrubý domácí produkt je měřen
pomocí národních účtů, jejichž sestavování je v makroekonomii
klíčové. Jedním ze základních makroekonomických modelů je IS-
LM model zobrazující vztah peněžního trhu a trhu zboží a služeb,
který představil Hicks (Hicks, 1937). Tyto dva hlavní pohledy na
ekonomii byly ve druhé polovině dvacátého století doplněny o
mezoekonomický pohled.
2.2
Definice mezoekonomiky
V
literatuře lze nalézt řadu výkladů a využití mezoekonomiky, které
se od sebe liší. Jedním z
prvních autorů, kdo vyzdvihoval význam
mezoekonomiky, je korejský ekonom Yew-Kwang Ng. Ve studii
(Yew Kwang, 1986)
zkoumal důsledky nedokonalé konkurence na
makroekonomické ukazatele prostřednictvím mezoekonomiky,
kterou využil jako spojnici mezi mikroekonomickým a
makroekonomickým pohledem na ekonomiku pro dosažení
rovnováhy na trhu. Makroekonomickou analýzu zbavil předpokladu
dokonale konkurenčního trhu a přiblížil ji tak více podmínkám,
které převládali na skutečném trhu. Kwang poznatky o
mezoekonomice dále prohluboval. Mezoekonomický pohled
aplikoval například na vysvětlení dlouhotrvající recese (Yew-
Kwang, 1992).
Za hlavního představitele mezoekonomiky je považován britský
ekonom Stuart Holland. Ten ve své teorii vychází z
předpokladu, že
ekonomiku země silně ovlivňují velké firmy, ze kterých se v rámci
ekonomiky formuje speciální sektor, tzv. mezoekonomika. Ve své
teorii uvádí, že jedno až dvě procenta velkých firem vytvářejí ve
vyspělých zemích přes 50 % veškeré produkce země. Vzniká tak
nedokonalý trh, který velmi ovlivňují velké firmy v pozici
monopolu či oligopolu. Za úspěchem velkých firem stojí především
jejich lobbovací síla, specifické možnosti boje s konkurencí, daňové
optimalizace či úspory z rozsahu. Síla těchto firem nespočívá dle
(Holland, 1987) jen v jejich ekonomické síle, ale i politické. Velké
firmy mají sílu měnit zákony v dané zemi a ovlivňovat celou
společnost. Dle (Blažek, a další, 2002) existuje několik způsobů
omezení vlivu velkých firem v ekonomice:
1.
Posílení regulační role státu
2.
Využití legislativních nástroj
ů (velké společnosti musí
zveřejňovat své záměry, účetnictví, míru investic a
podléhat větší kontrole od státu).
Vol. 9, Issue 1
29